Efekt přihlížejícího

30. srpna 2018 v 10:24 | Lady Baskerville |  Dámský salónek
"Efekt přihlížejícího je psychologický pojem, jenž se skvěle hodí k tématu článku, který chci vytvořit. Znamená následující: čím více lidí je přítomno u nepříjemné, nebezpečné či morálně špatné situace, tím spíše nezasáhnou a nepomohou, neboť předpokládají, že někdo z ostatních přihlížejících zasáhne místo nich."

Většina dívek a žen se na ulici nebo jiném veřejném prostranství ocitla v situaci, kdy pohledem či slovy hledala pomoc u ostatních kolemjdoucích osob. Já osobně mnohokrát. Ať už v případě, kdy jsem se starala o jinou dívku, která dostala epileptický záchvat, a potřebovala jsem, aby někdo zavolal záchranku, zatímco jsem se jí věnovala; nebo v případě, kdy jsem po silnici honila štěně, jež někdo vyhodil z auta a ujel, abych ho mohla odtáhnout do bezpečí od projíždějících kol. Nejvíce však v případech, kdy mě nějaký muž obtěžoval a já hledala zastání.

Nejprve bych ráda vyjasnila, že ačkoliv jsem feministka, neoháním se mantrou "všichni muži". Nechci zoběcňovat, což už jsem naznačila v článku v jiné rubrice. Pro mne feminismus znamená zlepšení situace žen, protože (jak napíšu v dalších článcích) si nemyslím, že by tato situace byla košer, ačkoliv uznávám, že se rozhodně máme lépe než předtím. Znamená pro mne však i zlepšení situace mužů. Feminismus je pro mne filosofií, kdy se obě pohlaví respektují a uznávají, a onou vzájemnou úctou se od sebe navzájem učí, pomáhají si a doplňují se - jsou si rovnocenní ve své odlišnosti. Takže tento článek rozhodně není mířen na mužské pokolení obecně, pouze na tu jeho část, která kazí dobrý dojem. A vlastně ani není primárně mířen na tyto muže - je totiž mířen na netečné přihlížející.

Ohledně catcallingu (pokřikování hodnotících komentářů a sexuálně laděných narážek na ulici) se rozdělují názory. Pro někoho absolutně nepřípustné a odporné, jiná žena nad tím mávne rukou, je to pro ni prostě jen nevhodný a neslušný kompliment. Upřímně, dřív jsem bývala v druhém táboře, ale pak jsem se nad tím zamyslela do hloubky a nechce se mi zaujímat laxní přístup ve stylu "burani nic jiného neumí". Protože to sice může být "neškodné" pořvávání, jenže i catcalling je schopen odstartovat daleko horší a děsuplnější sled událostí, který bych nikomu nepřála.

Související obrázek
Fakt, že se na catcalling začaly zavádět pokuty, je pro mne jen smutným odrazem toho, jak moc silný je efekt přihlížejícího. Že se situací, která je ženě očividně nepříjemná, něco neudělají sami lidé stojící okolo, nepokusí se jí vyjádřit svou vlastní podporu. Jsem vážně vděčná za ty dva muže, kteří se mě zastali tím, že na dotyčné houkli něco ve smyslu "nech ji na pokoji/tak se uklidníme/trocha slušnosti by neuškodila". Je mi jasné, že ženy okolo takovou odvahu nemusí mít, což chápu, protože kdyby pořvávající jedinec začal být agresivní, bylo by pro ně daleko těžší si s ním poradit. Ale v jednotě je síla. Kolikrát mě zachránily maminky s kočárky, ke kterým jsem se připojila s tím, jestli nemůžou dělat, že mě znají. Upřímně, catcalling netoleruji v jakékoliv formě. Ale intenzita mé reakce se liší případ od případu. Když jde dospělá žena a někdo za ní houkne: "Pěkný nohy!", tak se to dá strávit. Ale když mě jako dvanáctiletou holku pronásledoval chlap, který na mě dva bloky pořvával, že "mám fakt nádherný prsa" (která jsem v tom věku ani neměla) a jak "by se mnou š*kal celou noc", tak to mi fakt vře krev v žilách. A co mi tu krev vře ještě víc, že začal na autobusové zastávce, kde se mnou stálo asi sedm lidí. Sedm lidí, kterým bylo jedno, že takhle reaguje dospělý chlap na malou holku. Nebo jim to jedno nebylo, ale nenalezla jsem v nich žádnou oporu. Takových historek mám v zásobě víc, stejně jako moje kamarádky. Že se přihlížející nezastanou dospělé ženy mi přijde velice smutné, ale že se nezastanou dítěte, to je pro mě tristní.

Projevy agresivity vůči dotyčné jsou ještě vyšší úroveň. Ani mě se nevyhnuly sprosté nadávky doprovázené výhružkami, a to jen za to, že jsem procházela kolem a byla jsem holka. Protože ono je mnohem jednodušší si dovolovat na někoho, kdo nemá vyrovnané šance, než něco podobného pořvávat na stokilového týpka. To se prosím pěkně stalo v centru města, kde je každodenně spousta lidí. Opět mi nebylo víc než patnáct.

Co tím chci říct, že catcalling působí v porovnání s násilím páchaným na ženách poněkud směšně. Jenže catcallingem to pouze začíná, a má-li takový příběh pokračování, jsou děsivá. Začne to nemístnou poznámkou, pokračuje projevy agresivity a dominance, osaháváním... víte, kde to může skončit. A to "může", pro mne činí catcalling nepřípustným. Nevím, proč by se měl tolerovat, jestliže většina mužů je schopná své pudy kontrolovat.

"Myslím, že by se z hranic slušnosti nemělo slevovat, neměli bychom činit ústupky, pokud chceme, aby vytyčená slušnost zůstala zachována."

Pokud opravdu potřebujete pomoc od někoho z davu, jenž vás obklopuje, jednoduchá psychologická poučka zní, abyste oslovili konkrétního člověka. Tedy nevolat "pomozte mi někdo", ale říct "vy pane v červeném tričku, mohl byste mi pomoct?". To platí na všechny vyhrocené situace. Protože voláte-li neadresně, zodpovědnost a slušnost pomoci se rozptýlí na několik lidí, z nichž každý čeká, až začne jednat druhý.

V případě první pomoci a záchrany člověka, se spousta lidí bojí zasáhnout, aby neprovedla něco špatně. Fakt je, že nějaká pomoc je lepší než žádná. Stane se, že při masáži srdce praskne pár žeber. Ale prioritou je zajistit, aby měl dotyčný šanci přežít. Když už opravdu nevíte, co v situaci, kdy někdo volá o pomoc, dělat, pokuste se zastavit ostatní kolemjdoucí a povědět jim o situaci, pokusit se společně něco vymyslet. Nebo aspoň zavolat na příslušná čísla, má-li na místě co dělat záchranka, policie nebo hasiči. I kdyby šlo jen o to, že uvidíte někoho krást kolo, zapalovat koš nebo házet sklenice z okna; i tohle může vyústit v něčí újmu.

Mrzí mě, že se ženy musí cítit v ohrožení i za bílého dne. Bylo by skvělé, kdyby lidé nebyli lhostejní k tomu, co se okolo nich na veřejnosti děje. Vím, že by se chovali jinak, kdyby někdo obtěžoval jejich matku, přítelkyni, manželku, dceru, vnučku nebo neteř. A cizí žena všechny tyto role také zastává.
 


Komentáře

1 Marie Veronika | Web | 5. září 2018 v 11:23 | Reagovat

Velmi dobrý článek! Je pro mě skutečně neobyčejně obtížné najít nějaký blog, na kterém se píše o podobných tématech tak, abych se strašně nerozčílila. Tobě se to ale povedlo - byť jde o velmi smutné téma. To, co se ti stalo v těch dvanácti letech, je opravdu hrozné... a reakce okolí jakbysmet. Na jednu stranu jsem ráda, že se mi nikdy nic podobného nestalo. Na druhou stranu je velmi smutné, že se to musí považovat za velké štěstí.

2 Virginia Baskerville | Web | 5. září 2018 v 13:06 | Reagovat

[1]: Děkuji za komentář, snažím se psát tak, abych lidem dala prostor pro jejich vlastní názor, i kdyby měl být nesouhlasný. Jen chci, aby si ho uměli obhájit. A tato témata si vybírám právě z toho důvodu, že se o nich příliš nepíše. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama