Panenství

21. září 2018 v 9:52 | Lady Baskerville |  Dámský salónek
To jsem to po předchozím článku vzala pěkně hopem, že? Ale po včerejším rozhovoru s kamarádkou na téma naší společnosti, sociálních statusů a žen v obecném měřítku jsem seznala, že tenhle článek by možná mohl někomu pomoct.

V dřívějších dobách bylo panenství ženy vyžadováno a muži vysoce ceněno, jelikož manželské svazky se z velké části uzavíraly kvůli politice nebo majetku. Málokdo se vdával z lásky a ve středověku i novověku bylo panenství takovou zárukou kvality kontraktu, jejž rodiny ujednaly. I dnes se tak v některých zemích světa děje. I dnes je někde hodnota neprovdané ženy posuzována podle faktu, zda je stále pannou či nikoliv. Nepříjemným a často velmi potupným vyšetřením panenství jsou dívky stále vystavovány, není to pouze záležitost dní minulých. Chtějí-li Indonésanky vstoupit do armády, musí být panny a vyšetření podstoupit.

Existuje mnoho mýtů o panenských blánách a průběhu prvního sexu dívek, jež v některých kulturách a státech mohou mít fatální následky, kdy ženy jsou vnímány jako nečisté a cizoložnice například proto, že ne každá žena při porušení panenské blány krvácí. Každá panenská blána též vypadá jinak, je jinak odolná - jsou i ženy, které musí jít k lékaři pro chirurgické řešení, protože jejich hymen odolává při pokusech o styk. Proto některé z nás první sex opravdu hodně bolel a jiné tolik bolesti nevnímaly, nebo dokonce nepociťovaly žádnou.

Výsledek obrázku pro flower vagina painting
detaily maleb květin, Georgia O´Keeffe

Hymen v sobě má otvor(y). Buď jeden velký nebo několik malých, aby mohla odtékat menstruační krev. V prvním případě může být i tak velký, že ženy provozují sex a panenská blána zůstane na svém místě, jen malinko narušená - následkem toho nikdy nedojde k onomu očekávanému krvácení. Přítomnost či absence panenské blány není tedy důkazem panenství. Existují dívky, které například prodělaly nějaké poranění, jehož následkem došlo k protržení panenské blány (namátkou dívenka, která při jízdě na kole přelétla přes řidítka a napíchla se na ně).

S kamarádkou jsme si povídaly především o tom, že dívky pociťují tlak, aby svou první sexuální zkušenost stihly do určitého věku. Uznávám, že tento tlak vrstevníků existuje i na chlapce, ale budu mluvit o panenství dívky právě proto, že u ní jde o daleko větší tělesnou změnu. Navíc nejsem mužského pohlaví, a tak mohu promlouvat pouze k ženskému. Takže holky:

Panenství vnímám jako něco speciálního a vzácného, s čím by se nemělo zacházet jako s kusem hadru. A teď opravdu nemluvím jako věřící člověk (nejsem křesťan, nýbrž pohan) ani jako moralista; pro mě to tak prostě bylo. Pannou jsem byla jednou v životě a chtěla jsem, aby moje zasvěcení do sexu bylo z lásky a důvěry. Domnívám se, že hodnota panenství se také odráží v tom, co pro Tebe znamená sex. Je-li hlavně nezávaznou zábavou, nebo potřebuješ-li mít zainteresované city.

Neexistuje žádný věk, kdy bys o to měla přijít. Není žádné vymezené časové období, do kterého by ses měla vejít. Důležité je si počkat na toho pravého, což sice zní jako klišé, ale je to tak. Znám dívky, které o panenství přišly velice brzo (14-15 let) a dnes mi řekly, že toho litují. Znám dívky, které začaly v 18-19 letech a řekly mi, že jsou rády, že si počkaly. Znám dívky, které hledaly toho pravého i ve 23-24 letech. Je to volba každé z nás a rozhodně bychom se měly rozhodovat samy za sebe, nepociťovat žádný tlak ze strany partnerů ani okolí. Věř mi - pokud Tě má doopravdy rád, tak počká, až budeš připravená a bude se snažit být maximálně ohleduplný.

A nic se neděje, když se to bude muset zkoušet víckrát - nemusí se to vždycky povést napoprvé. Bude-li to hodně bolet (a tím Tě nechci děsit), máš vždycky právo to říct a snažení přerušit. To není nic špatného a není to žádné selhání. Taky je dobré vědět, že málokdo hned od začátku ví, jak správně potěšit svého partnera - a to je na sexu to hezké, protože se učíme a objevujeme tělo druhého. Každému se líbí něco jiného. Zastávám názor, že vše je povoleno, pokud to přináší potěšení oběma stranám.

Takže zapomeň na všechny ty filmy, seriály a knížky, kdy se panna okamžitě přerodí v sexuální bohyni a ví naprosto přesně, co dělat. Buď sama sebou, všechno ostatní přijde samo. Hodně holek řeší, jak přitom vypadají nebo jak se u toho tváří. To je blbost, prostě si užívej toho, že jsi někomu takhle blízko. Není se čeho bát.

Zapomeň na porno a jiné záležitosti, to je jenom fiktivní realita. Nemusíš mít 90-60-90 a dokonale hladkou pokožku, aby Tvé tělo někdo mohl milovat. Žádný člověk by na Tobě neměl kritizovat něco, co nemůžeš změnit. Žádný muž by si neměl dovolit kritizovat Tvé tělo, protože je v něm hostem a jako takový by se měl chovat.

Máš vždycky právo říct ne nebo stanovit hranice, co je Ti příjemné a co už ne (stejně jako muži). Nedělej nic proto, že to vyžaduje partner, pokud Ti to dělá problém. Třeba se osmělíš časem, třeba vyzkoušíš něco nového až na to budeš připravená - a i kdyby vůbec ne, tak se nic neděje. Nesvoluj k sexu jen proto, že chce partner - Ty musíš chtít taky. Psychosomatika funguje v případě ženských orgánů velice pozorně, není dobré se do čehokoliv nutit, protože to může přinést zdravotní problémy.

A hlavně je důležité nebát se o sexu s dotyčným mluvit. Každý by měl být schopný se o sexu bavit v obecné rovině, a co se týče sexu vlastního, tak mluvit o něm s tou osobou, se kterou ho provozuje. Když někdo neumí říct nahlas kondom, neměl by sex mít. Zároveň se Tě třeba partner může zeptat na otázky ohledně fungování ženského těla - byla bys sama proti sobě, kdybys mlčela.

Ztráta panenství Tě posune na novou úroveň vývoje. Staneš se ženou se vším všudy, Tvé tělo se změní a změní se i Tvoje vyzařování. Nevím jak ostatní, ale když dívce kouknu do očí, poznám, jestli je ještě panna nebo ne, protože dívky-panny mají jinačí pohled. Nechci do toho zatahovat nevinnost a čistotu, protože tu si může uchovat i člověk sexu znalý, ale něco na tom bude. Vyber si, komu svoje panenství dáš, a vybírej dobře, aby to pro Tebe byla cenná vzpomínka.
 


Komentáře

1 Hrobárka | Web | 21. září 2018 v 18:14 | Reagovat

Asi som divná ale nikdy som nechápala, čo je tak výnimočné na panenstve. Podľa mňa je panenstvo preceňované, ale to je môj názor.
Hovorí sa o ňom ako o magickom poklade ale ten skutočný poklad začne až potom.
Sakra, neviem ako vyjadriť svoje myšlienky...

2 Virginia Baskerville | Web | 21. září 2018 v 20:32 | Reagovat

[1]: Netvrdím, že je panenství tak vzácné, aby si ho žena celý život nechala, ale zároveň pro mě není bezcenné. Nerozumím, jak to myslíš s tím přeceňováním?
Pro mne jednoduše panenství značí určitou životní etapu a jeho ztráta posun ve vývoji. A to bych nechtěla absolvovat jen tak s někým.
Ale respektuji, že na to nahlížíš jinak.

3 Hrobárka | Web | 21. září 2018 v 22:09 | Reagovat

Je dosť možné, že som zvláštna výnimka (čož by nebolo po prvý krát).
U mňa to bolo s chalanom, ktorého som vtedy strašne ľúbila (bol to môj druhý vzťah) a z toho ako o strate panenstva všetci rozprávali a ako sa o ňom píše v knihách, tak som očakávala niečo viac. Nie zrovna fanfáry, výbuchy trblietok a spievajúce jednorožce ale proste u mňa prišlo na chvíľu sklamanie alebo ako to nazvať, že ten moment mi nijak výnimočný neprišiel. (Yeah, očakávania sú sviňa!). Mne to prišlo ako prirodzený vývoj vo vzťahu s niekým, koho milujem.
Dnes si na to sotva spomínam a to som bola triezva. U mňa to skrátka nebolo nič výnimočné, čo by som si poznačila do denníka. Stalo sa a hotovo...
Pre to som napísala, že mi príde panenstvo a jeho strata preceňovaná. Dokážem si aj predstaviť, že práve kvôli tomu nafúknutému pozlátku niektoré holky až príliš špekulujú či je ten alebo onen ten pravý, trápia sa tým aby to bolo dokonalé a potom príde zrážka s realitou ako to bolo napr. U mňa.
Jasné, ja ako jedna vzorka z toho množstva nemám nejakú extra výpovednú hodnotu ale môžem ponúknuť svoj neromantický zážitok.
Popravde, keď píšem tento komentár, tak rozmýšľam, čo má byť také výnimočné na neskúsenej dvojici, ktorá sa rozhodla mať prvý sex v živote a ich vzťah pravdepodobne svadbou neskončí(česť výnimkám, keď vzťah vydrží). Neohrabané, miestami až smiešne, moc si to neužiješ lebo nevieš čo čakať a ako sa čo robí...
Možno preceňované nie je správne slovo a ja by som to za seba nazvala ako klišé 😅
Snáď som sa aspoň nejak vyjadrila

4 Virginia Baskerville | Web | 22. září 2018 v 10:26 | Reagovat

[3]: Už to chápu a upřímně - já nemluvím o nějaké dokonalé romanci, kterou vídáme ve filmech, seriálech nebo knihách: ostatně o tom píšu i v článku, protože se nestane, že by se z panny najednou stala sexuální bohyně (a že by panic přesně věděl, co dělat). Z toho pak vyplývá, že to nebude takový sex, jako u osob, co už svá těla (a těla partnerů) znají.

Rozhodně jsem nechtěla tvrdit, že by to holky měly propřemýšlet skrz naskrz nebo si přát, aby to bylo dokonalé. Protože nejlepší možnost je podle mě ta, která se stala i Tobě - že je to přirozený vývoj vztahu. Že není třeba do toho příliš zatahovat hlavu, ale jednoduše se to stane. A to mi na tom přijde moc hezké. Že to není perfektní (mimochodem, nic není), ještě neznamená, že to musí být bez hodnoty. Mámy si taky schovají patlaninu svého tříletého dítěte, přestože to není Rembrandt. Pro mne je hodnota v tom záměru, citu, v tom, co do toho člověk vložil.

A chtěla jsem právě varovat před kalkulem mozku, kdy holky jdou do sexu jen proto, aby se panenství zbavily, ačkoliv se na to ještě vnitřně nemusí cítit připravené.

Neříkala bych ani pozlátko, prostě je spousta věcí, které naše společnost či kultura oddálila od reality, nejen sex, ale i nedostižný ideál krásy, kult mládí atd.

Respektuji Tvůj názor a rozumím, co chceš sdělit, ale pro mě má ta realita prvního sexu prostě hodnotu, právě proto, že to bylo skutečný a z lásky. V tomhle mi některé knižní či obrazové romance přijdou hodně ploché a účelné. A to realita prvního sexu z lásky není, ať už je jakkýkoliv.

Ostatně, většina z nás si ho začne opravdu užívat až později. :)

5 Marie Veronika | Web | 25. září 2018 v 14:51 | Reagovat

Přemýšlím nad tím posledním odstavcem a trochu mi to vrtá hlavou: opravdu jde něco takového poznat podle pohledu? Tomu se mi skoro nechce věřit :-)

6 Mánička | E-mail | Web | 26. září 2018 v 11:17 | Reagovat

Velmi zajímavá konverzace se ukázala

7 Virginia Baskerville | Web | 26. září 2018 v 20:27 | Reagovat

[5]: Ne vždycky, ale nejsem jediná, kdo to v mém okolí pozná. :)

[6]: To ano, jsem za ni ráda. :)

8 mamcinkoutek | E-mail | Web | 27. září 2018 v 10:54 | Reagovat

Na mojí nej kamarádce jsem to poznala hned, ani mi nemusela nic říkat....nevím jestli to poznám u všech, ale u kamaradek které člověk dobře zná se to pozná

9 Virginia Baskerville | Web | 27. září 2018 v 12:03 | Reagovat

[8]: Taky si to myslím, děkuji za komentář. :)

10 Miriam M. | Web | 27. září 2018 v 13:17 | Reagovat

Moc a moc díky za tenhle článek, už několik let mi leží v hlavě podobný - ale myslím, že líp bych to nevyjádřila. Pro mě byla ztráta panenství posvátný moment - na který stálo za to si počkat. A nikdy jsem nezalitovala, že to přišlo dost pozdě (bylo mi 22) - protože jsem našla někoho, kdo dokázal ocenit, co mu vlastně dávám - dodnes říká, že to bylo to nejhezčí, co kdy dostal. Ta noc je jedním z nejhezčích zážitků, na které si za svůj život dokážu vzpomenout. Takže všem holkám, které to ještě čeká, bych vzkázala, ať vybírají dobře. Protože když si to prostě jen odbudete, aby už to bylo za vámi, můžete přijít sakra o hodně. Mimochodem, moje teta zas tvrdí, že to dívce pozná na pohybech. Nevím, já sama jsem to nikdy nedokázala...

11 Lux | Web | 27. září 2018 v 14:34 | Reagovat

Mně to teda taky nepřišlo jako nějaký extra předěl. Ano, údajně je to okamžik, kdy se dívka stává ženou, atd. Ale v tu chvíli jsem to tak nevnímala. V tu chvíli to bylo něco, co jsem chtěla já i on, a mělo to svou atmosféru. Ačkoli to byla krátká známost (za což jsem některými kamarádkami odsuzována) a nevybírala jsem nějak přepečlivě, jak to vyznívá z tohoto článku. (Prostě normálně, bylo mi 18/19, takže jsem na to taky nevlítla hned). Chci říct, že pokud se na to dívka cítí a připadá jí to přirozené, pak ať do toho jde. Neexistuje žádný návod, jak správně ztratit panenství a s kým. Musím ho mít ráda a cítit se s ním skvěle - to ano. Ale je spousta žen jako já, které se rozhodly po krátké známosti a jsou pak odsouzeny těmi, které velmi pečlivě vybírali. Je to volba každé z nás. Ač se mnou spousta lidí nesouhlasí, já bych neměnila a to je to důležité :)

P.S. Vůbec nevím, jestli moje vyjádření dává smysl, snad alespoň trošku.. Díky za článek :)

12 Melkora | Web | 27. září 2018 v 14:57 | Reagovat

No... v první řadě, panenství je nesmyslný sociální konstrukt stvořený proto, aby dívkám a ženám otravoval život!
Za ta léta (a staletí) kdy tahle hloupost bujela, nabalilo se na ni tolik mýtů předsudků i úplných nesmyslů, že to až bere dech. A dech bere i to, že jim dnes někdo nejen věří, ba je dokonce bere vážně.
Jako... proč by právě zasunutí penisu do vagíny tak fatální vliv na celou existenci penetrované? A co jiné praktiky, které mají také sexuální charakter, ale k výše zmíněnému při nich nedochází?
Je dotyčná pak ještě pannou?
Prostě, něco, co na jednu stranu nemůže být přesně definováno, na druhou je to striktně vyžadováno a penalizováno, když není, by se mělo rychle odebrat na smetiště dějin.

13 MOE | E-mail | Web | 27. září 2018 v 15:43 | Reagovat

A co kdybych vám řekl, že jsme s manželkou počkali do svatby. :-)
Tedy abych upřesnil, ona úplně poprvé. Já měl předtím už pár zkušeností.

A co kdybych vám řekl, že na základě srovnání s předchozím vztahem jsem měl možnost o hodně hodně hodně víc poznat svojí polovičku? Co jiné chcete dělat, než si povídat? :D

14 Nigredo | 27. září 2018 v 17:45 | Reagovat

Díky za pěkný článek! Vzbudil ve mně jakousi chabou naději... Dívky-panny mi v dnešní době připadají jako nějaký fantaskní stvoření, o kterých se sice mluví, ale nikdo je nikdy neviděl. A tu schopnost s pohledem do očí ti trochu závidím. Můj odhad se v tomto směru už mnohokrát ukázal býti dosti mizerným. :D Hledal jsem takovou už asi od patnácti a teď, ve svých téměř šestadvaceti, jsem tak nějak musel přijmout fakt, že ji najdu max v nějaké fikci, kterou si ještě k tomu musím sám vytvořit. :) Každopádně bych chtěl říct: Holky, nezahazujte to! Pokud se vám někdy podaří najít toho pravýho, bude to pro něj ta největší čest a štěstí v životě.
btw taky nejsem křestaň, nýbrž ateista jak poleno, takže vůbec netuším, jak jsem k téhle zvláštní obsesi přišel...

15 Virginia Baskerville | Web | 27. září 2018 v 18:00 | Reagovat

[10]: Děkuji moc za komentář, upřímně mě vyděsilo, že jsem opět na titulní stránce a ještě k tomu s kontroverzním tématem, jako je panenství. Jsem ráda, že moje pro někoho staromódní vnímání není zas tak ojedinělé. A jsem moc ráda, že na svoje poprvé hezky vzpomínáte. :)

[11]: Chápu, když jsem si po sobě článek četla, tak mi přišel trošku jiný, než jak jsem ho zamýšlela (ale většinu věcí jsem dovysvětlila zde v komentářích). Nikoho nesoudím, jelikož nejsem v jeho kůži, ale jak už jsem psala - pokud je to z lásky a vyvine se to tak přirozeně, proč ne :)

O pečlivosti výběru jsem nepsala z hlediska časového, ale kvalitového - prostě se do toho nehrnout, když na to nejsem připravená a jenom kvůli tomu, abych si z čela nálepku panna (kterou stejně nikdo jiný nevidí) odlepila. Jde mi spíš o to, aby do toho šly dívky proto, že samy chtějí a kvůli ničemu jinému. Který to má být partner si určuje každá z nás. :)
Též děkuji za komentář.

[12]: Panenství je biologické, sociální konstrukt je spíš to okolo něj ve společnosti, dle mého. A pohlavní styk může mít na existenci dotyčné zásadní vliv, stačí poukázat na případ znásilnění, které je stejně ničivé i v případě zahrnutí jiných sexuálních praktik.

Kdo je a není panna je relativní, protože každý z nás má tu hranici jinde. O ošemetnosti vyšetřování a dokazování panenství z lékařského hlediska vím (už jen proto, že každý hymen je originál), a poslední větu beru v potaz především v zemích, kde přetrvává určité dá se říct až středověké smýšlení.

Rozumím Vašemu názoru, ale pro mne panenství význam mělo a má. Jak už jsem psala v článku - je to každého volba a zároveň my sami mu propůjčujeme či odebíráme hodnotu. :)

[13]: A co kdybych Vám řekla, že ačkoliv je sex důležitou součástí vztahu, tak mám velkou radost, že je pro někoho stále důležitější druhého poznat, než se s ním v první řadě vyspat? :)

16 Virginia Baskerville | Web | 27. září 2018 v 18:16 | Reagovat

[14]: Díky za komentář, mám radost, že někdo sdílí můj názor. Bála jsem se, že když jsem na titulce, tak za svůj přístup z 19. století (ačkoliv Virginia Baskerville se v této době narodila) my lidé pořádně vypráší kožich. :)

Je pravda, že být v dnešní době třeba osmnáctiletou pannou (kterou jsem také byla) je co se týče tlaku těch, co už jsou sexu znalí, dost krušné. Ale jenom když si holka dovolí, aby ji to ovlivňovalo... Neměli bychom dělat důležitá rozhodnutí v našich životech jen z nátlaku druhých.

A tak se k tobě připojím větou: Kluci, ani Vy to nezahazujte! ;)

17 M. | E-mail | Web | 27. září 2018 v 18:21 | Reagovat

Já jsem to neměla tak, že bych si to nechávala vyloženě pro někoho speciálního. Ani jsem s tím v prvním vztahu nečekala moc dlouho (čtvrt roku), ale byl a stále je to partner, kterému mohu stoprocentně věřit. Bohužel jsem přesně zažívala ten tlak od ostatních. Jak jsem nastoupila na střední, tak všichni od prváku chrlili svoje sexuální zážitky (jak jsem zjistila před maturitou, většina si to vymyslela) a občas si někdo rýpnul, že jsem se v 16 ještě s nikým nelíbala.

Byla jsem z toho tenkrát špatná a myslela si, že skončím jako "stará panna" s deseti kočkami. Dneska si myslím, že není kam spěchat a žádný přerod jsem nepocítila. Vždycky jsem si představovala, jak o tom každý básní, že se jako nepanna prostě budu cítit jinak, ale je to pořád stejné. :D Akorát řekněte to mladé dívce, která chce zapadnout.

Moc hezký článek k zamyšlení. Je každého věc, kdy se rozhodne do toho poprvé jít a pořád si myslím, že lépe ve 20 než v 15.

18 Melkora | Web | 27. září 2018 v 19:16 | Reagovat

[15]: Buď je něco biologického, tedy jasně daného a definovatelného, nebo je to sociální konstrukt. Tzn efemérní pojem, který si nějak jinak definuje buď každá společnost, či jedinec.
A zatímco "panenská" blána jednoznačně existuje (ačkoliv, jak jste správně uvedla, nemá co dělat se sexuální aktivitou dotyčné ženy), panenství nikoliv. Proto musí být určováno společenskou dohodou.

19 HzB | Web | 27. září 2018 v 20:12 | Reagovat

Copak panenství... ale panictví - zkuste být v 36 letech za ruku nedrženým panicem :-x

20 wicaedien | E-mail | Web | 27. září 2018 v 21:23 | Reagovat

Panenství je věc každý z nás. A proto by každá z nás měla mít možnost se rozhodnout, kdy je komu dáme a kdy se toho zbavíme. Žádnej shaming pro holku, která se rozhodla o to přijít v den patnáctých narozenin, ani pro holku, která si ho hlídá do svatby. Je až vtipný, jak kousek jakýsi sliznice rozděluje holky na dva tábory :D třeba já jí asi neměla vůbec, prostě žádná krev, ani bolest, voila :D

21 Virginia Baskerville | Web | 27. září 2018 v 22:10 | Reagovat

[17]: Byla bych nejraději, kdyby ten tlak holky nepociťovaly, protože je to může zahnat někam, kam nechtějí. Děkuji. :)

[18]: Nemyslím si, že by v našem státě bylo panenství striktně určeno společenskou dohodou (už jen proto, že představa panny se liší), jsme na tom rozhodně líp než jinde. Přesto bych byla ráda, kdyby tento fakt neměl zásadní slovo co se týče hodnoty ženy v určitých zemích světa.

[19]: Nic není neměnné ani definitivní. :)

[20]: Rozhodně jsem neměla v úmyslu nikoho odsuzovat, pouze na určité věci podotknout. Nejsem příslušník ani jednoho táboru, jsem ve třetím - jak píšu v článku, neexistuje "správný věk" na zahájení sexuálního života. Je to volba každého z nás. :)

22 R. | Web | 28. září 2018 v 19:42 | Reagovat

já o panenství přišla brzo a narozdíl od většiny mých tehdejších spolužaček jsem se za to jaksi styděla, ačkoliv to bylo s klukem, kterýho jsem měla moc ráda a nikdy jsem toho nelitovala. změnu jsem nepocítila ani vnitřní, ani vnější, krev žádná. myslím, že důležitější než ona fyzická stránka je ta vnitřní - naučit se nebát se sama sebe, svých potřeb, fantazií. za sebe musím říct, že nešlo ani tak o výběr partnera, jako o můj osobní vztah k sobě :)

23 Virginia Baskerville | Web | 28. září 2018 v 20:59 | Reagovat

[22]: Díky, skvělé postřehy a komentář - přesně o tom to je :)

24 Eileen | E-mail | Web | 28. září 2018 v 21:47 | Reagovat

Souhlasím. Pro každého je to jiný věk, kdy se cítí připravený na to, o své panenství přijít. A také mu třeba záleží na tom, aby to bylo s tím pravým člověkem. Osobně jsem přišla o panenství v 25 letech. Za své panenství jsem se tak trochu styděla, takže jsem to nikomu nevytrubovala na potkání... ale taky jsem o to nechtěla jen tak s někým přijít.

25 Janče | Web | 29. září 2018 v 14:38 | Reagovat

V dnešní době není nikomu nic svaté :-? a panenství už vůbec :-( kdysy dávno se dívky chtěly vdávat jako panny :-) .

26 Kira Curatio | E-mail | Web | 29. září 2018 v 16:35 | Reagovat

Pro mě to byl zážitek, kterého lituji, a dodnes je mi z toho smutno. Na druhou stranu, kdyby se to nestalo, nepotkala bych poté lásku svého života. Všechno zlé pro něco dobré :)

27 malejprazskejrumik | Web | 29. září 2018 v 18:29 | Reagovat

Nevím teda, co poslední odstavec, je pravda že na nějakých kamarádkách to bylo poznat, na některých zase vůbec a u některých holek jsem se dokonce divila, že jsou/nejsou panny, protože jsem si myslela opak.
Ale naprosto souhlasím, že není žádný věk, kdy by se o to mělo přijít. Někdo to chce pozdě, někdo brzo. Ale až na extémní případy si myslím, že v tomhle téma neexistuje žádné: ty jsi ještě panna, nebo ty už nejsi panna?

28 Virginia Baskerville | Web | 29. září 2018 v 21:22 | Reagovat

[24]: Děkuji za komentář. :)
Byla bych ráda, aby se za panenství v jakémkoliv věku žádná dívka nemusela stydět, jelikož není důvod, pouze ten vykonstruovaný ve společnosti - a ten by neměl být relevantní. :)

[25]: Kdysi dávno asi ani neměly moc na výběr, pokud nechtěly spáchat společenskou sebevraždu. A jelikož dnes v našem státě si ženy s panenstvím mohou zacházet víceméně dle svého uvážení, měla by u nich podle mne nastoupit daleko větší zodpovědnost - právě kvůli té svobodě. Zodpovědnou volbou ohledně panenství myslím takovou, která je vyzrálá. :)

[26]: Mrzí mě, že toho lituješ, ale jak si sama řekla: všechno zlé je pro něco dobré. Já se taky s Lordem Baskervillem potkala ve chvíli, kdy jsem opravdu ležela na dně té největší propasti a existenční krize svého života. Takže přeju, ať jste spolu dál šťastní. :)

[27]: Já to prostě poznám - netvrdím, že se 100% přesností, ale natolik přesně, aby to nebyla pouze náhoda. :)
To je velice hezky řečeno, že v tomhle téma neexistuje - minimálně ne na veřejné rovině, pouze na té osobní. Právě proto mě mrzí, když jsem například seděla v kavárně vedle dvou žen-kamarádek, z nichž jedna se svěřila, že se jí na obzoru rýsuje vztah. A první otázka, na níž se druhá žena zeptala nebyla "jaký je", "jak jste se poznali" a něco takového, co by zajímalo mě, ale "a už jste spolu spali?" :)

29 Annie | Web | 30. září 2018 v 11:49 | Reagovat

Velice zajímavé čtení, snad to cílová skupina ocení. :-D  
Můžu jen souhlasit se všemi argumenty a podepsat. :-)
Ale to by mě zajímalo, jak to poznáš z očí :-P  :D  :-D  8-)

30 nudistka | Web | 30. září 2018 v 11:54 | Reagovat

Nesouhlasím s tím, že se panenství přeceňuje. Beru to jako hodnotu ženy, jak ona sama na sebe pohlíží, nakolik si sama sebe váží či nikoliv.

31 brunettenat | 30. září 2018 v 12:36 | Reagovat

A hlavně je důležité nebát se o sexu s dotyčným mluvit. - S tímto souhlasím. Hodně lidí brečí, že nemělo sex podle svých představ, ale problém byl v tom, že si ani jeden neřekl jak to chce, a dopadlo to jak to dopadlo. My s přítelem jsme se o tom bavili, každý řekl svůj názor a nějak se domluvili a pak ani jeden z toho nebyl nešťastný.

http://brunettenat.blog.cz/

32 Angelique. | Web | 30. září 2018 v 13:01 | Reagovat

Líbí se mi, že se někdo vrhá na takováhle témata, která možná můžou působit trochu jako tabu. Já osobně patřím do skupiny stále hledajících, protože se mi nikdy nezamlouvala představa se s někým vyspat jen proto, abych už "o to konečně přišla", ale ten tlak společnosti pociťuju, i když se snažím ho nevnímat. Tak je mi 24, čím starší jsem, tím je to horší o tom s někým mluvit, ale zároveň vím, že prostě nejsem typ člověka, který je schopný jít jen tak s někým... a taky je pro mě fyzický kontakt sám o sobě hodně složitý, ať už je to cokoliv, takže už tuplem potřebuji někoho, komu budu věřit a on nebude naléhat.

Jinak mi ale přijde, že spousta lidí to zbytečně řeší. Vždyť to není soutěž. Myslím si, že ten tlak společnosti je hrozný, protože mají pak holky pocit, že o něco přišly nebo jsou něco míň, když o to nepřišly hned v 15. Upřímně mi přijde, že 15 je hrozně brzo. Mám kamarádky, které přišly o panenství v tomhle věku a všechny litují toho, že nepočkaly trochu dýl. Člověk sice už lekálně mít sex může, ale v 15 zdaleka není dospělý, i když se snaží být.

Nevím ale teda, jak poznáš, že je někdo panna z očí :D To mi přijde jako dost silný tvrzení :D To se jich potom všech ptáš, když máš pocit, že jsou, že máš takovou jistotu? :D Až na tuhle maličkost moc hezký článek.

33 Tereza | 30. září 2018 v 15:54 | Reagovat

Po pravdě mě ze začátku slovo 'sex' děsilo... Když jsem se poprvé zamilovala bylo mi patnáct, ale ten dotyčný o mě zájem neměl. Trošku vážnější vztah jsem měla až o pět let později, ale k žádnému sexu nedošlo, protože když jsem zjistila jaký je odešla jsem. Teď je mi třiadvacet a opět ta samá chyba... Kluk bezva, byla s ním občas i sranda, ale byl vystrašenější, než. Když jsem mu řekla, že jsem ještě neměla sex, že jsem panna, tak hned na mě spustil, že je panic. O sexu se bavit nechtěl, prý na to máme čas, ale o dětech mluvit chtěl... Docela mě to od něj i mrzelo. Odešla jsem od něj, protože se mě nikdy nezeptal, co chci dělat já. Vždy se vše dělalo podle něj...

34 Virginia Baskerville | Web | 30. září 2018 v 16:39 | Reagovat

[29]: Děkuji a ano, poznám, věřte nevěřte. :D

[30]: Je to tak, děkuji mnohokrát. :)

[31]: Do hlav si prostě nevidíme, je nutné si o našich představách, fantaziích i o tom, co se nám líbí, promluvit. Ne všechno se dá vytušit či vyčíst z řeči těla. :)

[32]: Děkuji, já se na ně vrhám z toho důvodu, že jsou osoby, které si o těchto věcech nemají s kým popovídat.
A mohu říct, že jsem taky měla s fyzickým kontaktem i sexem dřív problém, ale když jsem se doopravdy zamilovala, tak to všechno šlo nějak samo, přirozeně, bez nucení.
Přeju, ať to v každém případě vyjde i Vám, nehledě na to kdy. :)

No.. nechodím po ulici a neptám se každého. :D Ale u kamarádek a kamarádů jsem to věděla pokaždé, sami mi to pak potvrdili. Věřte nevěřte. :)

[33]: Když lidi pořádně poznáme, tak teprve zjistíme, jestli jsou pro nás ti praví parťáci do života. Mrzí mě, že jste se zklamala a že to nevyšlo. Věřím, že existuje osoba, pro kterou bude Váš názor i Vaše potřeby velice důležité. Přeji hodně štěstí, ať ji brzy naleznete :)

35 Ann Taylor | Web | 1. října 2018 v 11:48 | Reagovat

[1]: Asi tak no. Prostě je to... že to jenom znamená, že člověk ještě něco nezažil. Jako než poprvé řídí auto. Než mu poprvé trhají zub. Než zažije první chirurgický zákrok. Než jde poprvé sám na úřad. Někdo to nezažije nikdy, někdo párkrát, někdo to zažije poprvé a pak pravidelně. Prostě... tak to vnímám já. Není to žádný zásadní životní zvrat jako narození dítěte z dobrého konce nebo amputace ze špatného konce, prostě zkušenost, kterou může prožívat denně nebo nemusí nikdy nebo v jakékoli četnosti na škále mezi tím.

36 Ann Taylor | Web | 1. října 2018 v 11:49 | Reagovat

[35]: Teda k tomu poslednímu - jako že to zažije poprvé a pak denně nebo jen poprvé nebo vůbec a nebo v jakékoli možné četnosti mezi tím :D

37 stuprum | Web | 1. října 2018 v 13:30 | Reagovat

Blanky se mají protrhávat, no ne? Někdo to nezažije nikdy a někdo pravidelně. :)

38 Tuly | 1. října 2018 v 16:44 | Reagovat

V prvním bodě je v části krásně vysvětlená křesťanská ideologie. Přestože autorka se dušuje, že nemluví jako věřící člověk (což vnímám jako roztomilou nevědomost). Právě to zmíněné "zasvěcení k sexu z lásky a důvěry" je to oč běží. Mimoto, k takovému řekněme závazku patří určitá věrnost... proto mnozí křesťané k sexu dojsou až po sňatku... Sex mezi dvěma lidmi vytváří obecně hluboký a také zranitelný citový vztah... dva lidé znající se krátce (ať už jsou v tu chvíli jakkoliv zamilovaní) se sexem vystavují nebezpečí nesnadného odloučení v případě, že by vztah po období zamilovanosti přestal fungovat. Manželství je tedy trochu jako pojistka věrnosti... pravda, v dnešní době jsou také rozvody na denním pořádku. Jeli ale vztah stavěn nejprve a z velké části po stránce duchovní a nikoliv tělesné... má takový pár předpoklad k rozvodu? Výborný článek. Děkuji za pozornost, Tuly

39 Virginia Baskerville | Web | 1. října 2018 v 19:22 | Reagovat

[38]: Oprava: nemluvím, jako křesťan, jsem věřící pohan. :) Budete se divit, ale pohané sex vnímají jako velmi posvátný, z důvodů, které bych vypisovala dlouho. Každopádně slova "zasvěcení k sexu z lásky a důvěry" nemají nic společného s jakýmkoliv náboženstvím, přijde mi to jako nejlepší možnost nehledě na vyznání (pro mě). :)

40 Tuly | 1. října 2018 v 20:00 | Reagovat

[39]: Sex je velice posvátný i z pohledu křesťanské víry, ale to je taktéž na dlouho. Samozřejmě... nepraktikuji takovou věc protože to "nějaký Bůh káže"... nicméně co (nejen) o tomto říká Bible mi dává smysl a proto věřím :). Tuly

41 HzB | Web | 2. října 2018 v 18:39 | Reagovat

Jak se říká, dnešní svět se v prdel obrátil...

Lež je víc než pravda, zlo je označováno za dobro, věrnost je slabost, panenství/panictví je pokládáno za špinavost a kurevníci jsou považováni za vhodné partnery... :-!  :-x

42 Virginia Baskerville | Web | 2. října 2018 v 20:06 | Reagovat

[40]: To shodou okolností vím, mám pár křesťanských přátel a jsem rozhodně otevřená jakékoliv debatě o víře. :) Víra je záležitost srdce, člověk k ní musí mít vztah... a zároveň, jak řekl někdo, koho už si nevybavuji: věřit znamená vědět, že to tak nemusí být. :)

[41]: Naděje je vždycky a proto věřím, že ačkoliv teď lidstvo stojí na hraně, tak si vybere tu správnou cestu pro svůj vývoj. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama