Věřím...

17. října 2018 v 8:03 | Lady Baskerville |  Pero a inkoust
Zdravím - delší dobu jsem se neozvala, jelikož mám velmi práce. Přesto mě sem tam napadne myšlenka, o níž bych se s Vámi ráda podělila, jako třeba dnes.

Související obrázek
Spiritualita má v mém životě velice pevné místo. Je to součást mne, i mého životního stylu, a zároveň je i optikou, kterou hledím na tento svět. Mou životní cestou je tzv. "stará stezka" neboli pohanství. Konkrétně nordické pohanství (ásatrú), kde je vládcem všech bohů Ódin, jenž je i mým hlavním patronem. Nordické pohanství nemá žádnou instituci (církev), ani oficiální "kněží", jež by mohli pohany vést a být jim prostředníky v otázkách víry. Každý pohan musí najít svou vlastní cestu, svůj způsob vyjádření vztahu k bohům a provádí všechny obřady sám. Ano, existují pomyslní "stařešinové" a další zkušení pohani, za nimiž můžeme chodit pro radu, ale primárně je to niterní věc. Mám-li pohanství shrnout do jediné věty, použiji útržky článku České pohanské společnosti, že jsou to "polyteistická náboženství evropské a indoevropské oblasti, a to jak ta původní, tak i tak, která jsou z nich odvozená" a též je to "soubor náboženství rozvinutý na základech zděděných po našich předcích ve formě záznamů, pohádek, folklóru, pověstí, mýtů, kulturních památek, literatury, zbytků živých tradic, ale také v samotné krajině, kamenech, lesních zákoutích a posvátných místech (nejen) naší vlasti." (zdroj)

Ve všech odvětvích pohanství je společná polyteistická víra (v bohy), úcta a pokora k přírodním silám, ctění předků jak po krvi, tak po řemesle a obětiny bohům (ať už ve formě jídel, nápojů, nebo činnosti).

Na začátek jsem osvětlila, co vlastně znamená moje optika víry. Zdůrazňuji, že je to má cesta a nikomu ji nenutím, stejně jako respektuji, pokud si někdo vybere jiný náboženský směr, vyhovuje-li mu více. Co mne však zaráží, je netolerance, s níž se setkávám v různých podobách.

Nedávno jsem četla Junga, a líbila se mi jeho věta, že "všechna náboženství mají stejně daleko k pravdě". Všechna mají stejnou šanci, že se mýlí nebo že mají pravdu. Ale to přece není pointa víry, ne? Mít pravdu. Věřit pro mne znamená vytvořit si velmi hluboký vztah k určitému způsobu nahlížení na svět, jeho fungování, k osobním hodnotám a k spiritualitě. Víra a organizované náboženství pro mne nejsou totéž. Víra je něco, co má místo uvnitř člověka.

Respektuji křesťanství (i jiná náboženství) jako způsob vyjádření své víry mnoha lidí okolo mne. Mám mezi křesťany přátele a rozhodně mi nečiní problém vést debatu o tom, jak se liší a co spojuje naše vnímání světa. Jsou to velmi zajímavé rozhovory, především proto, že se nesnažíme přesvědčit toho druhého, že naše cesta je lepší, neboť víme, že naše cesty jsou pouze nejlepší pro nás samotné.

Zajímalo by mne však, kde se vzala potřeba církve všechny ostatní víry démonizovat. Ano, historicky je mi jasné, že to byl prostředek, jak vymýtit lidová náboženství a nastolit v té době poněkud absolutistický vliv církve, ale nechápu, proč to pořád přetrvává. Proč lidi odrazovat od prozkoumávání své spirituality strachem, že vše, co je za hranicemi církve, jsou démoni, kteří se v přívětivém rouchu snaží svést z cesty. Co mne na tom mrzí nejvíc je, že velmi málo opravdu zarputilých křesťanů (zarputilých čti jako "křesťanství je jediná správná stezka" lidí) ví, co pohanské a jiné víry obsahují. Že máme devět ctností, které se příliš neliší od vlastností, jichž si lidé cení napříč staletími. Že neprovádíme satanistické rituály ani nepraktikujeme lidské oběti. A tak dál.

Samozřejmě se tato urputnost vyskytuje i jinde, než v církvi křesťanské, ostatně, vyskytuje se i u radikálních pohanů, které naštěstí osobně žádné neznám. Podle mě je víra něco, co se má držet jako malý ptáček - zlehounka a jemně, aby nezemřel a mohl létat. Každý, kdo svou víru drží příliš pevně, jí podle mne znemožňuje růst a vývoj. Netvrdím, že moje víra je jediná správná, dokonce ani netvrdím, že má pravdu. Ale věřit přece znamená vědět, že to tak nemusí být... Většinou mne debaty s odlišně orientovanými lidmi ve finále utvrdí v tom, že opravdu kráčím po té "mé" cestě správně. Protože pohanství je s mou bytostí velmi těsně spojené.

Jako malé dítě jsem se o náboženství, legendy a mýty z celého světa velmi zajímala. Bavilo mne hledat opakující se vzorce i odlišnosti. K pohanství jsem si vytvořila vztah už v osmi letech, kdy mne zcela dostal příběh o Ódinovi a jeho oběti, kdy visel devět dní a devět nocí na stromu světa, Yggdrasilu. Po přečtení jsem ho trávila mnoho dní. A poté se začala o nordickou a germánskou mytologii aktivně zajímat.

Některé diskuze dle mého názoru nelze vést s cílem přebít toho druhého argumenty a ukázat mu, že mám pravdu. Diskuze o víře tento přístup zabíjí už v samém zárodku. Mne se občas vyplatí vykročit ze své víry a podívat se na ni "zvnějšku", očima ne-pohana. Obvykle se pak zase vrátím dovnitř a říkám si: přes všechno, co mi pověděl, nepřestávám věřit.
 


Komentáře

1 Marie Veronika | Web | 17. října 2018 v 11:58 | Reagovat

Víš, ono je sice smutné, že zarputilí věřící (byť se mi příčí použít slovo věřící v tomhle kontextu) neznají jiné víry nebo náboženství, ale vůbec nejsmutnější je, když neznají ani to svoje. Nejednou jsem sledovala debatu, v níž jedna strana byl ortodoxní křesťan, abych zjistila, že přísně vzato vlastně křesťan tak úplně není a věří jakési podivné směsici čehosi, co mi není úplně jasné.

2 Virginia Baskerville | Web | 18. října 2018 v 18:30 | Reagovat

[1]: Bohužel mě nenapadlo žádné jiné slovo, ačkoliv uznávám, že není výstižné. A ano, je to smutné, protože když člověk něco vyznává, měl by si celý život o dané problematice aktivně rozšiřovat obzory, ať už svou vlastní duchovní praxí, četbou textů (či v mém případě i historických pramenů a děl) nebo diskuzemi s druhými. :)

3 Mandy | Web | 21. října 2018 v 16:02 | Reagovat

Každý by mal rešpektovať ostatné viery... sama som kresťan, ale medzi mojich priateľov patrí aj chalan čo je jehovista, kamarátka je ateistka, pár kamarátov sú evanjelici. Vo svete bohužiaľ chýba tolerancia... je naozaj smutné, keď dochádza k nezhodám kvôli viere. Nie každý kto verí v dačo iné bude netolerantný, záleží to od človeka. A od levelu jeho rešpektu.

4 Virginia Baskerville | Web | 22. října 2018 v 9:49 | Reagovat

[3]: To máš pravdu, rozhodně souhlasím. :)

5 nicolesynth | Web | 28. října 2018 v 10:11 | Reagovat

Hezký článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama